Při prstencovém zatmění Slunce je Měsíc v novu mezi Zemí a Sluncem, a na své dráze kolem Země poblíž odzemí, tudíž se jeví úhlově menší než sluneční kotouč na nebi. Země je navíc každoročně v těchto dnech v přísluní, tedy na své dráze v místech nejbližších ke Slunci, a proto je i Slunce úhlově větší. Díky "sešlosti" těchto dvou zásadních poloh Slunce a Měsíce nastalo zatmění nejen prstencové, ale dokonce téměř to nejdelší, k jakému může fyzicky dojít.

Pozorovatelé v pásu annularity (tedy v místech, kde měsíční kotouč při maximální fázi prstencového zatmění procházel "uvnitř" kotouče slunečního) mohli lidé přes bezpečný filtr či přes hustou oblačnost pozorovat prstýnek naší mateřské hvězdy. Američané tomuto momentu příznačně říkají "ring of fire", neboli volně přeloženo "ohnivý prsten". I přes to, že bylo Slunce zakryté Měsícem, stále byla patrná 4 procentní část oslnivé a očím nebezpečné plochy sluneční fotosféry.

Jako částečné bylo pozorovatelné i ve východní polovině České republiky, ovšem velmi nízko nad obzorem krátce po východu Slunce. Lepší výhled pak měli v rámci českého pohraničí obyvatelé východního Slovenska.

Prstencové zatmění začalo svou dráhu na Zemi nízko nad obzorem v ranních hodinách ve Středoafrické republice. Prstencová fáze tam nastala v 6 hodin a 14 minut našeho středoevropského času. Pokračovalo přes Indický oceán, kde poblíž Maledivů dosáhlo své maximální délky. V 8 hodin a 42 minut se vysoko nad obzorem za krásného počasí odehrálo nad jižním cípem Indie a nad Srí Lankou. Po půl desáté se pak "annularita" přesunula nad území Burmy a prstencové zatmění skončilo ve východních provinciích Číny na tamní večerní obloze.

Annulární skvosty

Během prstencového zatmění se i přes nekompletní zakrytí slunečního kotouče odehrálo mnoho krásných podružných úkazů. Předně si zatmění mohli vychutnat ti lidé, kteří nebyli daleko od hustých stromů a mezi přes skulinky mezi listím pronikaly na zem obrazy ukousnutého Slunce či kolečka prstencové fáze (tzv. dírkový efekt). Maximální fáze přes větší dalekohled pak umožnila pozorovat rozmanité tvary hornatého profilu měsíčního kotouče, který při "vnitřním dotyku" Slunce vytvářel nespojitý kontakt se slunečním okrajem (při úplném zatmění se tomu říká "Bailyho perly").

Přes Jana Sládečka, cestovatele za úplnými zatměními Slunce, se k nám dostala zpráva od německého astronoma Daniela Fischera a jeho týmu, který zatmění pozoroval v indickém městečku Varkala. Daniel Fischer a jeho tým fotograficky zachytil sluneční chromosféru, což je narůžovělá vrstva sluneční atmosféry nacházející se nad oslnivou fotosférou. Při úplném zatmění je pozorovatelná očima krátce po začátku či před koncem úplné fáze, při prstencovém ji pohled na oslnivou fotosféru očím pozorovat znemožní. Fotograficky ovšem zachytit jde, a to krátce po 2. či před 3. kontaktem (okamžiky, kdy se Měsíc svým okrajem dotýká "vnitřního" okraje Slunce) při užití delší expozice a bez pohledu přes filtr. Další fotografie Daniela Fischera naleznete zde: twitpic.com/photos/cosmos4u.

Krásný pohled se naskytl přes dalekohled při částečném zatmění na skupinu slunečních skvrn číslo 1040. Tato skupina se na přivrácené straně Slunce objevila před více jak týdnem a do dnešních dnů poměrně hezky "vyrostla". Sluneční cyklus číslo 24 se už definitivně proboudil k životu.

Další zatmění Slunce roku 2010 bude úplné. Nastane 11. července a totalitu si vychutnají pouze obyvatelé ostrovů v Tichém oceánu (například na Mangaie z Cookových ostrovů, na atolech Francouzské Polynésie či na Velikonočním ostrově). Z České republiky ovšem spatříme "pořádné" zatmění už příští rok - 4. ledna 2011 zakryje Měsíc až 79 procent slunečního průměru a úkaz bude z našeho území pozorovatelný v dopoledních hodinách v celém svém průběhu.

Doporučené odkazy
[1] Nejbližší zatmění Slunce a Měsíce nad územím ČR
[2] Informace o tomto zatmění na webu Freda Espenaka, NASA
[3] Fotogalerie na Spaceweather.com