Evropské nosiče

Evropská vesmírná agentura se může od minulého roku pyšnit třemi typy raket, které startují z kosmodromu poblíž rovníku ve Francouzské Guayáně. Umístění kosmodromu blíže rovníku přináší možnost navýšit nosnost raket, protože zde využíváme větší obvodové rychlosti díky rotaci Země. Zatímco v našich zeměpisných šířkách je naše rychlost daná rotací Země asi 300 metrů za sekundu, na rovníku je to 465 m/s. Nosnost rakety Sojuz je tak možné navýšit z 1,8 na 3 tuny na přechodovou eliptickou dráhu ke geostacionární. Z toho důvodu zde byla postavena kopie startovní rampy známé z Bajkonuru, z níž startoval i Sputnik a Gagarin. Z Kourou startovaly Sojuzy zatím dvakrát a nesly na palubě vždy po dovu družicích navigačního systému Galileo. Dále používá ESA těžkotonážní raketu Ariane 5. Ta je běžně využívána k vynesení hned dvou družic na geostacionární dráhu a občas také k vypuštění nákladní lodě ATV k ISS. Oproti tomu někde je třeba využít jen menší raketu a tak ESA nabízí ještě třetí nosič Vega. Dá se říci, že spolupráce s Ruskem vhodně doplnila rejstřík raket a je nepochybně oboustranně prospěšná.

Družice Integral

Před deseti lety, 17. října 2002, odstartovala vesmírná observatoř Integral. Na vývoji optického teleskopu s čočkou o průměru 5 cm a dosahem 19,6 mag se podílel Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově. Družice se podílela na významných objevech, například v oblasti černých děr, zajímavých pulsarů nebo anihilace hmoty a anithmoty (podle Aldebaran.cz. ESA připravila k výročí přehled nejzajímavějších objevů formou pěkného videa.

Cassini - Huygens

A dnes dotřetice ESA. Tentokrát na téma výročí vyslání sondy Cassini k Saturnu v říjnu 1997. Sonda sebou dovezla také evropské přistávací pouzdro Huygens, které po příletu k Saturnu v lednu 2005 úspěšně sestoupilo na povrch Titanu. Možná jste nevěděli, že dosednutí nebylo ze skupiny těch nejjemnějších. Jak dopadlo pouzdro, byť na padáku, na povrch Titanu je vidět na povedeném videu. Titan je velmi zajímavý svět. Dnes již víme, že se zde mění počasí a tak se zde vyskytují větší či měnší jezera z metanu a prší zde velké metanové kapky deště. Povrch je hluboko zmrazený, ale jinak je to svět hodně podobný tomu na Zemi v době rodícího se života.

Rekordní seskok Felixe Baumgartnera

Zvažoval jsem, zda má smysl zařadit video seskoku z výšky 39 km nad Zemí. Vesmírný prostor je většinou chápán od výšky zhruba 100 km, kde již nepůsobí na křídlo letadla dostatečný vztlak. Přesto je tento výkon pozoruhodný a laickým pohledem i s vesmírem související. Obloha nad vámi je černá, Země zakulacená. Určitě je zajímavé podívat se na to očima Felixe. Ani nevadí, že nepřekonal rychlost světla, jak jsme se mohli dočíst ve známém webovém článku ještě nechvalně známějšího deníku. Náš kolega a Felixův jmenovec z Klubu astronomů Liberecka byl na tento titulek i tak hrdý. Už pro nás nebude jen astrolog, jako kdysi v jedné TV reportáži :-)

Endeavour v LA

O manévrech s raketoplánem v ulicích Los Angeles už jste se nepochybně dočetli na mnoha místech. Přesto si tu snad rádi připomeneme jak to celé vypadalo na jednom pěkném časosběrném videu. Stejně to musel být nevšední zážitek, nemyslíte?

Hvězdná obloha v Austrálii

Obvykle končíváme nádhernými pohledy na oblohu v místech, kde ještě příroda neprohrála s lidskou civilizací. V Austrálii se setkáme se zajímavou kombinací, kdy člověk v odlehlých místech buduje observatoře a množství antén radioteleskopů, ale přírodu to tolik nezatěžuje, ba dokonce tyto přístroje nemají vliv ani na zdejší nádherně tmavou oblohu. To by tak ještě scházelo. Video hned zpočátku ukazuje zdejší typickou atrakci, rušivé světlo, jak jej označují světlaři u nás. To zdejší je ovšem nahrazeno stejně rušivým světlem zvířetníkovým, jen nemá tu oranžovou barvu. Je to totiž prach shromážděný a nasvětlovaný poblíž roviny drah planet, ekliptiky. Bílou barvu mu dává rozptyl slunečního světla. Není to škoda, že u nás není alespoň zjara večer a na podzim ráno rušivější toto zvířetníkové světlo, než ono výbojkové, známé jako světelné znečištění? Snad se jednou bude svítit jen tolik, tam a tehdy, kde to bude třeba.

Bouře Sandy

Jak vidíte, opravdu to ještě nebylo vše. Ne neděste se, nehodlám se tu živit na mediální bublině o Sandy, která nepochybně řádně zatopila lidem nejen na Manhattanu. Vtip je ovšem ten, že teprve ve chvíli, kdy taková slábnoucí tropická bouře udeří na hodně obydlené oblasti, uvědomí si snad i Evropan, jak je civilizace zranitelná. Významným pomocníkem, který dnes lidem dává šanci se lépe připravit, jsou meteorologické družice. Takže tu trocha toho vesmíru přeci jen bude. Škoda jen, že to mnoha lidem na Zemi stejně není nic platné. Nejhorší lidské katastrofy tak nemůžeme hledat v severní Americe, jakkoli je jim věnována velká publicita, nýbrž v Asii, kde žije nejvíce lidí a často v naprosto nevhodných místech a podmínkách. Zde se tiše, často skryté našim zrakům, dějí ty nejhorší hrůzy. Co jen lidí zde zahynulo při tajfunech či cyklónech (obdobách hurikánů z Ameriky). Pro porovnání stačí jen vzpomenout velké počty obětí v Bangladéši, kde je to kombinováno plochým povrchem této země jako takové a naprostým přelidněním. Po tajfunu Velká Bhola z roku 1970 zůstaly stovky tisíc obětí a nebyl to zdaleka jediný takový případ. Oproti tomu počty obětí v řádu desítek až tisíců v USA při hurikánu Kathrina jasně ukazují, jaký je rozdíl mezi námi a mnohými Asiaty. Média by měla koukat na svět opravdu globálně a ne jen z pohledu toho, jak to vnímá Evropan, nebo ten, komu jde jen o peníze.

Odkazy na videa pro vás připravuje Klub astronomů Liberecka, pobočka ČAS.