Sluneční aktivita

Ačkoli to příliš růžově nevypadalo, Slunce o sobě dalo přeci jen vědět a na konci října došlo k rapidnímu zvýšení aktivity, která se projevila řadou silných erupcí a výronů koronální hmoty (CME). Většina z těchto erupcí se odehrála mezi 23. a 28. říjnem, jak dobře dokumentuje video, kde vidíme detailně erupce zachycené družicí SDO a poté i CME v korónografech SOHO.

Pohyb komety v blízkosti Slunce

Lidé již ve středověku pochopili, že komety jsou vesmírné objekty, když společně Tycho Brahe a Tadeáš Hájek dokázali, že kometa leží dále než Měsíc. Johannes Kepler poté kvalitativně popsal, že dráhy nebeských těles jsou matematicky snadno popsatelné křivky a neunikl mu ani fakt, že když je objekt blíže Slunci, pohybuje se rychleji, což je dobře patrné právě u komet. Když potom Isaac Newton vydal knihu shrnující jeho poznatky o gravitaci, nechyběla zde ani zmínka o kometě 1680 Kirch, u které dobře vykreslil její dráhu kolem Slunce i to, že ohon komety směřuje od Slunce. Nyní asi tři století poté, máme k dispozici úplně jiné technické prostředky k pozorování komet, víme lépe, jaká je jejich podstata a dokonce si díky počítačům a internetu můžeme názorně prohlédnout důsledky všech zmíněných objevů středověku v praxi. A to vše díky animaci průletu komety ISON kolem Slunce letos na konci roku. Přitom dráha této komety je v blízkosti Slunce až nápadně podobná dráze Kirchovy komety, takže to bude taková reminiscence na pozorování z roku 1680 a kresby Newtona. Na níže uvedené animaci je především skvěle patrné, jak kometa zrychluje při své cestě ke Slunci. Zvláště v době, kdy na konci listopadu prolétá kometa dráhou planety Merkur a poté se doslova řítí ke Slunci, je působivá část celé animace. Navíc je celkem realisticky znázorněno chování ohonu v blízkosti Slunce. Doporučuji koukat v celoobrazovkovém režimu a v kvalitě 720p.

Planety na obloze místo Měsíce

Jak by to vypadalo, kdybychom umístili jednotlivé planety do stejné vzdálenosti od Země, v jaké ji obíhá Měsíc? Tuto bláznivou myšlenku vidíme realizovanou v následujícím videu. Konečně bychom si mohli prohlížet detaily na povrchu Marsu jen tak pouhý okem, ale co teprv když vyjde nad obzor Jupiter a zvláště Saturn...

Voyager 1 v mezihvězdném prostředí

Tak už je to pravda. Poutník, sonda Voyager 1, opustila bublinu vyfoukanou slunečním větrem, a ačkoli je pořád spíše ve vnitřních částech sluneční soustavy, někde v Kuiperově pásu, z pohledu fyzikálního právě opustila zónu, kde převažuje vliv našeho Slunce a tedy proud nabitých částic z něj směřujících. Tato pomyslná bublina vyfoukaná slunečním větrem je menší, než celý gravitací ovládaný systém a tak se sondě podařilo jej opustit ještě dříve, než jí dojde energie a zcela mlčky bude pokračovat k jiným světům.

Srozumitelně a česky o tomto přelomovém okamžiku pojednává ve svém pravidelném magazínu Dušan Majer. A jak vlastně zní takové mezihvězdné prostředí? To vysvětlují na videu Science&NASA.

Přípravy sondy MAVEN

Ačkoli platební neschopnost, která reálně vyvstala v USA, vyděsila nadšence kosmonautiky, neboť začala ohrožovat i některé kosmické mise, které jaksi kvůli zákonům nebeské mechaniky nemohou brát ohled na hašteření politiků, vše nakonec probíhalo celkem poklidně. Přípravy na start další americké oběžnice Marsu nazvané MAVEN to tedy nakonec nenarušilo a v následující ukázce si hlavně užijete i trochu toho jazzu, takže zvuk rozhodně zapněte.

SpaceShip Two finišuje

Pokud bych měl zaplacenu letenku do vesmíru, kterou nabízela společnost Virgin Galactic do své teprve vyvíjené lodi-letadla, pak bych byl nyní docela natěšený. Přípravy SpaceShip Two, která má konat balistické skoky na hranici vesmíru, vrcholí. Byl proveden druhý test motoru a tak je jen otázka času, kdy se tato loď druhé generace vyrovná svému předchůdci, který byl ve vesmíru již v roce 2004.

První lety Dream Chaseru

Pozadu nechce zůstat ani společnost Sierra Nevada Corporation (SNC), která vyvíjí malý raketoplán Dream Chaser. Právě probíhají první testy chování letounu v atmosféře a došlo také k prvnímu samostatnému letu a přistání.

Letecká observatoř SOFIA

Jakkoli to zní bláznivě, pozorovat z paluby letadla, observatoř Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy (tedy SOFIA) je přesně na tomto založen. Tento 2,5 metru široký infračervený dalekohled je umístěn na palubě upraveného Boeingu 747 tak šikovně, že při pozorování vůbec nedbá vibrací a turbulencí, protože je od letadla zcela oddělen a stabilizován. Hrkání a poskakování dalekohledu, které potom na zrychleném videu pozoroujeme, je vlastně způsobeno pohyby letadla vůči dalekohledu. Vypadá to bláznivě, ale funguje to dokonale.

Vývoj počasí během roku

Minule jsme si pouštěli pohled na Zemi z družice tak, že bylo vidět, jak se v polárních oblastech pozvolna mění den a noc, nyní se podíváme na počasí na celé Zemi. Člověk pomalu neví, na co se zaměřit dříve, ale určitě by nám neměly uniknout některé detaily, jako je například postupný přesun bouří v okolí rovníku od jihu na sever. To přináší období sucha a dešťů jižně od Sahary nebo hurikány do Asie a severní Ameriky. Je velmi zajímavé sledovat období, kdy jedna tlaková níže za druhou "plive" svá oblaka do střední Evropy a pak období, kdy velké tlakové výše v létě a v září blokují tuto oblačnost a přináší nám léto v té nejkrásnější podobě.

Světlo a tma

Náš pravidelný seriál se často zaměřuje také na různé ukázky souboje civilizace s přírodou, světla a tmy. Tak to vnímají také autoři následujícího videa, naši polští kolegové, kteří se společně s námi starají o propagaci jizerskohorské tmy. Proto je v názvu videa zmiňována IPCN, což je polská zkratka pro JOTO, tedy Jizerskou oblast tmavé oblohy. Je dobré vědět, že božský klid a tma ještě existují.

Děkujeme za shlédnutí. Klub astronomů Liberecka, pobočka ČAS.