Denní oblohu zde zastupují hlavně fotografie slunečních skvrn. Těch bylo k vidění v posledních dnech opravdu hodně. Relativní sluneční číslo počtu skvrn přesáhlo hodnotu 250, což je v současném maximu aktivity naprosto mimořádně vysoká hodnota (obvykle kolem 100). Toto číslo je závislé nejen na počtu oddělených oblastí se skvrnami, ale také na tom, kolik skvrn je v každé aktivní oblasti právě k vidění. A protože Slunce bylo doslova kropenaté, relativní sluneční číslo bylo velmi vysoké. Zato velkých skvrn a silných erupcí jsme se prakticky nedočkali.
Snímek vlevo od Antonína Huška ukazuje Slunce pokryté skvrnami ze 17. dubna 2014, kdy bylo relativní číslo poblíž maxima.

Není to však jen pohled na naši nejbližší hvězdu přes bezpečný filtr, čím nás čtenáři zásobovali. Našel se i snímek v čáře ionizovaného vodíku h-alfa. Slunce v tomto světle vypadá úplně jinak a navíc se některé jevy mění téměř naživo před očima. Na povrchu jsou skvrnky doprovázeny světlými flíčky nejaktivnějších oblastí, tmavými filamenty chladnějších protuberancí promítajících se nad teplejším povrchem, výběžky plasmy z okrajů kotoučku, z nichž některé tu visí hodiny téměř beze změn, zatímco jiné se v řádu minut objeví a zase zmizí.
Na snímku vpravo je Slunce v čáře h-alfa od Mariána Mičúcha.

Při fotografování Slunce nebo Měsíce se můžeme často setkat s dalšími optickými jevy, které jsou způsobeny atmosférou, nebo oblaky. V úvodu vidíme klasické zabarvení okolí Měsíce v případě, že prochází za oblaky tvořenými vodními kapičkami. Jev nazývaný někdy "studánka" má odborný název koróna. Světlo je ohýbáno v tenké vrstvě vodních kapiček. Nejčastěji lze pozorovat jeden sled barev od modré k červené, ale někdy se objeví až tři soustředné kruhy, jakoby byla kolem Měsíce duha.

Jan Plachý nám poslal snímek, na kterém vidíme další známý jev, zvaný "boční slunce", nebo odborně parhélia. Z fotografie je patrné, že parhélia jsou prodloužena do částečného malého halového kruhu s poloměrem 22°. Jak boční slunce, tak malé halo jsou nejčastěji se vyskytující halové jevy, ovšem narozdíl od koróny, tento jev vzniká jen na ledových krystalcích, tedy buď při snímání přes vysokou oblačnost, jako v tomto případě, nebo v zimě při výskytu poletujících ledových krystalků za velkého mrazu.

Jiná situace se týká dalšího snímku Jana Plachého, který zachycuje vzácný zelený a modrý záblesk nad slunečním kotoučem, když se nachází těsně u obzoru. Tato situace je mnohem vzácnější a setkáme se s ní nejčastěji při pohledu z vysokého kopce, když je vzduch jasně rozvrstven a světlo se láme na různě teplých vrstvách. Potom se může stát, že nám do oka zasvítí nejprve celé spektrum barev, tedy žlutooranžový okraj Slunce, aby vzápětí klesl a na chvilku se zjevil jen zelený, nebo modrý kousek slunečního kotouče. Světlo se zde láme stejně jako v duze, kotouč se tedy rozdělí na modré, zelené a červené slunce, ale často nám tyto "kotouče" zapadnou současně a ničeho zvláštního si nevšimneme.

Za určitých podmínek je tento jev možné pozorovat i pouhým okem přes dalekohled, což se ovšem nedá obecně doporučit, protože toto platí pouze pro extrémně zeslabený sluneční kotouč pozorovaný nejlépe z hor těsně před západem, nebo po východu Slunce. Jinak to raději ani nezkoušejte. Se zeleným a modrým zábleskem se lze setkat také při pozorování u moře. Zřejmě nejvíce lidí současně tento jev pozorovalo 6. června 2012 při východu Slunce s Venuší (tehdy pozorovalo Slunce mnoho lidí, protože Venuše právě přecházela přes sluneční disk a toho rána u nás nastaly výhodné podmínky pro pozorování tohoto jevu).

Večerní obloha patřila přeletům Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).Ta se nám při přeletu promítá jako postupně zjasňující pomalu letící hvězda od západu na východ. V okolí nadhlavníku a potom směrem k východu nás upoutá svou velmi vysokou jasností, stejně jako tím, jak najednou začne zhasínat s tím, jak vlétá do zemského stínu. Fotografii vpravo pořídil Antonín Hušek 16. dubna. Hvězdy se mu během několik minut trvajícího přeletu posunuly vlivem rotace Země a vytvořily proto kruhové stopy kolem Polárky, zvané mezi amatéry jako "startrails".

Ještě úchvatnější je pohled na ni přes dalekohled, kdy oranžovočervené solární panely jasně kontrastují s jasným bílým svitem modulů stanice. Sledovat ji dalekohledem je nejsnazší v místech nad západem, než vystoupá příliš vysoko a je už moc rychlá, stejně jako nad východem, než pohasne. Tehdy lze bez obtíží vysledovat alespoň tvar písmene H, který tělo stanice a panely tvoří, ale když se to podaří vyfotografovat, objeví se další netušené detaily.

Není to však jen stanice samotná, která upoutá naši pozornost, jsou tu i mnohé další družice, z nichž nejvíce zaujmou jasné záblesky družic sítě Iridium. V posledních dnech ale nejvíce zaujal Dragon, který odstartoval ke stanici v pátek a připojit se má v neděli. Známému fotografovi z Francie, Thierry Legaultovi, se dokonce podařilo natočit zajímavý jev, kdy těsně po startu Dragona doprovázely také odhozené kryty solárních panelů a druhý stupeň rakety, což vytvořilo docela zajímavý jev v obrazci Velkého vozu.
Na fotografii vlevo od Mariána Šabo vidíme stopu lodi Dragon CRS-3 mířící k ISS.

Na večerní obloze jsou k vidění také tři planety, kolem nichž postupně prošel Měsíc. Od soumraku jsou to postupně Jupiter na jihozápadě, Mars a Saturn na jihovýchodě. Pochopitelně poslední jmenovaná planeta je později večer stále jen velmi nízko, ale Mars, ten už září jako výrazná načervenalá hvězda poměrně vysoko. Ty opravdu nejkvalitnější snímky najdete v diskuzích na Astronomickém fóru, takže jestli chcete vyvolat vytvoření nové čtenářské galerie na téma večerních planet, tak vás žádáme o zaslání fotografií. Z fotografií čtenářů převažují snímky Měsíce ve všech jeho podobách. Z množství snímků zde najdete alespoň jeden Měsíc za mraky v titulce a jednu náladovku od Mariána Runkase z 11. dubna (snímek vpravo).

Oblohu zdobí také dvě jasnější komety. Zatímco se zajímavou kometou C/2014 E2 (Jacques) se brzy rozloučíme a snad znovu shledáme v červenci, tak kometa C/2012 K1 (PanSTARRS) je poměrně snadným cílem nad rameny souhvězdí Pastýře.

V naší galerii najdete dva snímky komety PanSTARRS, které pořídil Marián Mičúch (vlevo). Díky výborným podmínkám a zpracování fotografie (od Fero Michálka) můžeme vidět klasickou kometku s dvěma chvosty. Ke snímání byl použit 20cm dalekohled.

Vážení čtenáři, děkujeme vám za snímky, které nám posíláte. Vaše aktivita nás těší a rádi zřídíme další zajímavé čtenářské galerie na aktuální téma. Nezapomínejte proto sledovat naši automaticky aktualizovanou galerii na úvodní stránce vlevo a pokud máte zajímavé snímky, použijte formulář, přes který je můžete přímo vložit.