Jak je patrné z úvodních slov, skvrna v aktivní oblasti AR 12192 je především hodně velká. O tom koneckonců nepochybuje nikdo z těch, kdo měli možnost se přes filtr nebo dokonce mlhu podívat pouhým okem na sluneční disk, kde se tato skvrna dala snadno zahlédnout bez dalekohledu. Skvrny v této oblasti dokonce přibývaly s tím, jak se celá oblast natáčela směrem k Zemi. Tím také rostla celá plocha skvrn, podle níž ji budeme moci porovnat s podobnými velkými skvrnami minulosti.

Je jasné, že samotný výskyt velké skvrny nezůstal bez odezvy ani pokud jde o vysokou erupční aktivitu. Tato aktivní oblast už stihla vyprodukovat několik erupcí té nejsilnější kategorie (třída X). Skvrna v AR 12192 se uvedla pěknou erupcí 14. října 2014, tedy ještě v době, kdy byla schována těsně za východním okrajem slunečního disku. Odhadovalo se, že jde o erupci třídy X a byla doprovázena pěkným výronem plasmy do okolního vesmíru.

Napětí stoupalo, jakmile se natočila na viditelnou polokouli (16. října). Ukázalo se, že je opravdu velká, jenom její střed byl větší než Země. Pozoruhodným vývojem prošla během týdne, když zvětšila svou plochu tak, že překročila i některé rekordní skvrny nedávné minulosti. Silné erupce na sebe nenechaly dlouho čekat. Konkrétně X1,1 19. 10., M8,7 a X1,6 22. 10. a konečně v sobotu 25. 10. X3,1.

Nečekaným překvapením všech těchto erupcí bylo, že nebyly doprovázeny celkem standardními jevy, které podobně silné erupce doprovázejí. To jest vyvržení obrovského množství vysokoenergetických částic (protony, elektrony) a předevím nevznikly koronální ejekce (CME), k Zemi tedy neputují žádná oblaka plasmy, která by mohla vyvolat polární záře viditelné i v ČR. To je bohužel nepříjemný fakt, pokud jsme se s výskytem takto mimořádné skvrny konečně na nějaké těšili.

Jak bylo řečeno v úvodu, skvrna v AR 12192 je opravdu mimořádně veliká. Jak si ale stojí v porovnání s největšími skvrnami předchozího maxima sluneční aktivity a vůbec v porovnání se skvrnami za posledních sto let, kdy jsou intentzivně pozorovány a fotografovány? Svojí největší velikostí už dohnala a dokonce mírně předehnala největší skvrny z let 2001 a 2003, ovšem výrazně zaostává za mnoha a mnoha skvrnami ze silnějších maxim aktivity 20. století. Rekordní oblast 14886 dosáhla 7. dubna 1947 asi trojnásobné rozlohy, než má současná skvrna (po dobu tří měsíců byla větší než současná AR 12192). Uvážíme-li ale fakt, že současné maximum sluneční aktivity je velmi mírné (asi poloviční oproti rokům 2000 až 2003), jedná se o mimořádný úkaz a je skvělé, že jsme si po letech vůbec mohli takto velkou skvrnu na Slunci prohlédnout.

Skvrna se nyní přesouvá k západnímu okraji slunečního disku a je otázkou, zda ještě dojde k dalším erupcím nejsilnější kategorie, a především, zda případný výron hmoty zamíří k Zemi. To ukáží nejbližší hodiny a dny, protože šance na případné erupce, které by způsobily jasné polární záře, se už každým dnem bude snižovat.

Zdroje a doporučujeme:
[1] SolarHam.com
[2] Spaceweather.com
[3] Velké skvrny v březnu a dubnu 1947
[4] Vývoj skvrny v AR 12192 ve dnech 18 až 22. října 2014
[5] AR 9393 a polární záře 31. března / 1. dubna 2001
[6] AR 10486 a polární záře 30. října 2003